Téma týždňa: Emócie a iné nezmysly

7. srpna 2015 v 21:20 | Sue |  Téma týždňa
Áno, je to tu, po viac ako troch mesiacoch som zase tu. čo ma na tak dlho odstavilo a zase priviedlo naspäť? Emócie. Emócie a iné, naozaj kruté nezmysly...



Dnes budem prosto úprimná. Nežijem vo finančnej kríze, moji rodičia (aj napriek tomu že mama je nevlastná) sú stále spolu, chalani všade okolo, vysvedčenie bolo na čisté jednotky. Čo sa teda stalo?

Vyhorela som.
vo všetkých aspektoch môjho života prišiel krach, nejaké to zrádne ALE, ktoré často pokazí každú idylku.

Nežijem vo finančnej kríze, ALE veci, po ktorých som pred troma mesiacmi túžila, si za ne nekúpim. Odvaha ozvať sa a byť úprimná o mojich pocitoch. Odvaha byť sama sebou.
Celý môj milostný (aké dramatické slovo, nič iné ma však nenapadá..) život sa točil okolo jedného a jediného chlapca. Nejdem menovať, no volajme ho Mišo. Rovnaká škola, triedy hneď vedˇ)la seba, rovnaký ročník. To že išli naše triedy spoločne na lyžiarsky výcvik, nikoho neprekvapilo. Možno to bolo zmenou prostredia, možno tým, že sa človek v tej zime prosto chcel pritúliť k ďalšiemu teplému telu. Mišo a ja sme sa pomerne zblížili. Trojhodinové rozhovory v opustených miestnostiach a to dokonalé pozeranie televízie s maďarskými spolubývajúcimi. Boli to príjemné chvíle, bola som si istá sama sebou, objatia a príjemné dotyky mi lichotili. Potom prišiel ten večer, kedy pri televízii neboli ani naši obľúbení maďari. Len my. Tma a film. Batman začína. Pri absurnej reklame, keď sme ticho sedeli na gauči v spoločnom objatí sa to stalo a ja som nebola pripravená. Pobozkal ma. Len tak, rýchlo a trochu prisilno, no možno to bolo iba tým, že mal dvojdňové strnisko. A ja? Nezmohla som sa na nič lepšie ako: ,,Čo robíš?"
Od tohto momentu sme sa iba vzdialovali. A ja som si teraz, keď Mišo odišiel na rok do Costa Ricy, takmer úplne istá, že túto vzdialenosť len tak neprekročíme. bolo ťažké pohnúť sa ďalej. nakoniec, to predsa len išlo. Ťažko a zdĺhavo. Ad jedna prečo som blog zanedbala.

Rodičia sa nerozvádzajú, to nie. ALE ako dieťa som už jeden rozvod zažila, prežila no nemôžem povedať, že je to zanedbateľné. Vidím a každý deň cítim ako to medzi nimi škrípe. Niekedy mám pocit, že je koniec. Inokedy mám strach, že je to možno aj moja zásluha. Vtedy ma prepadne úzkosť, že nie som dobrá dcéra, a to mi s písaním príliš nepomáha..

Chalani v okolí sú a aj taký, ktorý preukázali istí záujem o mňa. Raz. ALE potom je to s chlapmi zložité.. Raz má človek pocit, že napriek tomu že je vonku celá partia, na otázky odpovedá len Vám, najviac sa usmieva vaším smerom a vždy keď nájdete jeho oči, pozerajú sa na Vás. Ale potom je tu jeho najlepšia kamarátka, cez ktorú ste sa zoznámili, ktorá chce očividne byť viac ako len kamarátka. A on vďaka dlhoročnej známosti nemôže odmietnuť jej pozvanie kvôli novej babe. Ako inak. Na to prosto nie som dosť dobrá.
A potom je tu ten typ chalana, ktorého síce registrujete už nejaký ten rok, no iba podľa tváre a príbehu, ako sa doňhpo minulé leto zamilovala vaša spolužiačka. Následne sa jednoducho zoznámite na jednom výlete a ako to už na hromadných školských výletoch autobusom býva, skončíte pri hraní pravdy alebo odvahy. Hrá vás síce šesť, no Vy ste najčastejším obetným baránkom ak ide o úlohy PREŇHO. A tak príde sranda, cucfleky a pár bozkov. Veď je to hra. Čo mám potom ako zmätené dievča robiť?! Niekedy sú signály jasné: chcem ťa, páčiš sa mi. A potom sú tu tie chvíle, v ktorých sa cítite mizerne. Veď ste si to asi celé len zle vyložili...

A nakoniec škola, epicentrum môjho 16-ročného diania. čo bude po nej? Strácam svoju istotu v to, že pôjdem študovať veterinu do zahraničia. Som na to dosť dobrá, čo peniaze? uplatním sa vôbec niekde s tým, čo ma baví?

Celú moju bytosť naraz zachvátil chaos a trvalo mi dobré tri mesiace všetko si v hlave urovnať. Do istej miery. Je polovica leta a ja sa vraciam k písaniu. Dúfam. Je tp jedna z mála vecí, ktoré mi pomáhajú mať v hlave čisto.

Budem rada ak sa vyjadríte, či má zmysel pridávať moje bláboly aj sem. nehovorím že prestanem písať, no možno je načase sa rozlúčiť s blogom pokiaľ nikomu neprináša radosť.

Sue. xx
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 17. srpna 2015 v 20:57 | Reagovat

Podívej, jedno, co ti musím teď hned povědět, je:
RODIČE SE NIKDY nerozvádějí kvůli dětem. Rozvádějí se sami kvůli sobě. Nerozvádějí se kvůli tomu, že by za to mohlo dítě. (Leda snad v případě, že jeden to dítě týrá a druhý s tím nesouhlasí, nebo tak něco.)
Každopádně, fakt nevěřím, že by to byla tvoje chyba.
Když se mají rodiče rádi, tak spolu zůstanou a krizi překonají. Když se rádi nemají, ani dítě to neslepí. (Někdy sice ano, ale to už není manželství, to už je spíš pohřbení zaživa.)- Fajn, to jsou silná slova.

Co se milostného života týká, s tím ti neporadím, já jsem ta, co žije ve stínu, a je na to zvyklá, smířená s tím. Já nevím, vyhovuje mi to tak.
Potřebuju, aby tu iniciativu někdo vyvinul, protože se mnou to bude šíleně těžký - a proto já nechci nikoho uhánět, pokud on nechce sám, já ho do ničeho nutit nebudu (tím nechci mínit, že ty někoho uháníš, jen naznačuju, jak na tom jsem a že ti moc neporadím, nicméně se mi zdá že tvoje kamarádka se chová poněkud sebestředně... Pokud jde o jednoho kluka, který se jí hodně líbí a chce s ním chodit? Fajn, ale jestli se tak chová u každého, u koho vycítí, že by tě pozval na rande... A i tak - já si vždycky myslela, že s kým kluk chce být, s tím je, ať ho zná měsíc, den, nebo rok... hum, asi naivní ideály.

Každopádně - buď sama sebou a buď šťastná. Hledej štěstí kdekoli, a najdeš ho. Štěstí máme sami v sobě, raduj se z maličkostí, z každého dne, z každého člověka, co ti byl poslán do cesty.
Netrap se, prosím. Moc tě neznám, (neznám tě osobně), ale i tak si myslím, že jsi velmi milý člověk. Dobrý člověk.

Pocitové krize občas přijdou, vím to. Přijdou a zase odejdou, i když mnohé zanechají jizvy.

Můžu snad jen říct... jsou jizvy, které jsou krásné. Jsou jizvy, které jsou krásné a jsou to jizvy, které zůstávají tam, kde někdo tvrdě bojoval, kde někdo hodně miloval, a kde se někdo nevzdal.
To jsou krásné jizvy, a za ty se nikdy stydět nemusíš, ne, že bych ti je přála, samozřejmě, ale  kdyby se ti to náhodou stalo,to, že bys věděla, že ty jizvy na duši máš (to poznáš, když je máš, tak to poznáš) - tak si buď jistá, že jsou krásné.

Jestli ti pomáhá psaní, piš. Jestli ti pomáhá dát si s blogováním pauzu, klidně.

Uff, prostě vše, co jsem chtěla říct - dělej, co potřebuješ, vím, že víš, co potřebuješ - dělej, co tě dělá šťastnou, a nenech se ničím znepokojovat :))

2 mylovestories mylovestories | Web | 29. srpna 2015 v 13:14 | Reagovat

[1]: Uuuff,právě jsi mě dohnala k pár dramatickým slzám, haha.

Za prvé- děkuji ti. I když tě taky osobně neznám, vždy když se nejakým spúsobem dostaneme do kontaktu, nejakým prapodivným spúsobem mi pomúžeš a za to si tě hrozně moc vážím.

Mám za sebou dva týdny seznamování se s novými lidmi, a musím říct, že mi změna prostředí hodně pomohla, tak nějak se vším.

Konečne jsem se dostala do stádia, kdy jsi vážím sama sebe, alespoň do jisté míry. Né že bych se nějak vnitřne změnila, ale ti lidi kolem mně mi po týdnu se mnou řekli hodně nových věcí o tom, jak mě ostatní vidí..

Co se té rodiny týče, i když si strašně moc vážím toho co jsi napsala, tak to je o kapičku hlubší problém než kluci nebo sebevědomí.. Celá situace se pořád jenom víc zhoršuje a já si prostě nemohu pomoct a nacházím v tom kousek své viny. Prostě když vidím jak se rozpadá to něco, co jsem považovala za rodinu, a vidím třeba, že mi hodně věcí rodiče neřekli tak se cítim jako nejotevřenejší člen naší rodiny, no na druhou stranu vidím jak některé mé počiny oba od sebe odsunuli. jo, jsem teenager a dělat hlouposti mám asi dovoleno, přesto vidím že se to odzrcadluje na mé rodině, na mých rodičích..

A to je asi tak všechno. :) Ještě jednou ti děkuji za tvúj názor. Dnes jsem konečně aspoň z určité části šťastnejší, vyrovnanejší a dovolím si říct že i sebevědomější, jdu se pustit do psaní a doufám že si najdu čas i na to abych stihla projít všechno co jsi zatím popřidávala na blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama